Tepelný odpor látek

Je veličinou (R(m²K/W)), podle níž jsou hodnoceny tepelně-technické vlastnosti materiálů, tedy i konstrukce budov. V podstatě udává, jak je určitá konstrukce schopna bránit přenosu tepla mezi dvěma prostředími - u staveb typicky mezi interiérem a exteriérem plášťové konstrukce budovy.

Častěji užívanou jednotkou k vyjádření tepelně-technických vlastností materiálů je převrácená hodnota tepelného odporu, která se nazývá součinitel prostupu tepla (U(W/m²K)). Zjednodušeně lze konstatovat, že tepelně-technické vlastnosti konstrukce obálky budovy jsou tím lepší, čím nižší je součinitel prostupu tepla použitých materiálů a výrobků včetně výplní stavebních otvorů.

Součinitel prostupu tepla je vcelku běžně udávanou hodnotou konstrukčních materiálů pro stavebnictví. Celkový součinitel prostupu tepla konstrukcí pláště budov je určován výpočtem a v této souvislosti je používán i termín průměrný součinitel prostupu tepla budovy (U_em(W/m²K)).

Při reálném i statisticky ověřitelném trendu zvyšujících cen energetických nákladů na provoz budov i při trendu nízkoenergetické výstavby (viz domy nízkoenergetického standardu (NED), pasivního standardu (PD) či domy s nulovou spotřebou) lze reálně očekávat i zpřísněný trend v požadavcích na součinitel prostupu tepla budovy v rámci soustavy národních tepelně technických norem.