Tepelný most

Patří mezi elementární, časté a rozhodně závažné vady konstrukční skladby staveb budov a lze jej charakterizovat výrazně vyšším tepelným tokem než v blízkém okolí v rámci dané konstrukce. Tato místa se projevů v interiéru lokálním snížením teploty vnitřních povrchů a stávají se tak kromě jiných přímých důsledků v kategorii užitných vlastností budovy podle tepelných bilancí a mikroklimatu budovy také náchylnějšími pro povrchovou kondenzaci vodních par a předzvěstí vzniku plísní. Míra tepelné energie, která takto unikne tepelným mostem je úměrná rozdílu teplot na rozhraní prostředí (obálka budovy).

Podstata vzniku

Zjednodušeně lze rozlišit tepelné mosty na dvě základní skupiny:

  • tepelné mosty způsobené netěsností obálky budovy a potom lze hovořit o tepelných ztrátách způsobených prouděním (více Blower Door);
  • tepelné mosty způsobené nehomogenní skladbou konstrukce (spoje, odlišné konstrukční materiály, spoje svislých a vodorovných konstrukcí, atd.) a potom lze hovořit o tepelných ztrátách vedením.

Při předpokladu, že tepelná energie se šíří konstrukcí cestou nejmenšího odporu, když množství této energie, která prostupuje konstrukcí je úměrné teplotnímu spádu. Potom lze rozlišit prostupy tepla jednorozměrné (jednou rovinou), dvourozměrné (dvě roviny – styk dvou konstrukcí) a třírozměrné (tři roviny – rohy). Největší potenciál vzniku snížení vnitřních povrchových teplot proto hledejme v místech, odkud se může šířit teplo více směry (rohy).

na úrovni základové spáry
stření plášť, atika
skladba tepelně izolačních desek
připojovací spára výplně

... jsou vidět

Typická místa vzniku

Potenciálních míst vzniků tepelných mostů je v rámci budovy dle její konstrukční skladby skutečně celá řada, nicméně existují místa, kde pravděpodobnost existence tepelného mostu konverguje k jistotě a spíše než vady materiálů jsou původem chyby projektové, technologické nebo jen realizační.

  • Absence projektovaných detailů, tedy nadmíra improvizace a nekoordi-novanosti na stavbě budovy a tzb;
  • konstrukční styk základových, podlahových a svislých konstrukcí;
  • vše kolem stavebních otvorů (parapety, nadpraží včetně venkovních žaluzií, atd.);
  • atiky;
  • konstrukční detaily krovních konstrukcí, zejména ve styku s ostatními konstrukcemi;
  • nehomogenní konstrukční skladba – zejména izolačních či vzduchotěsných vrstev;
  • styk vzduchotěsnících vrstev;
  • nahodilé.

A mnohé z nich jsou odstranitelné pouze s významnými dodatečnými náklady či dokonce vůbec.

Výběr termogramů typických vad >>