Termografická diagnostika

Termografická (termovizní) diagnostika je analyzování výskytu zjištěných teplotních polí na povrchu látek a zejména jeho nehomogenit ve vztahu k jejich očekávaným či porovnatelným účinkům.

Proces diagnostiky (analýza termogramů ve vztahu k očekávanému či srovnatelnému rozložení teplotních polí) je disciplínou, jejímž nutným základem je kvalitní a věrohodné snímkování objektu zájmu (pořízení termogramů) a doplněné o odborné hodnocení zjištěných skutečností v kontextu očekávaných (tj. projektovaných, schválených, obecně platných, atd.), když užívanou metodickou základnou je pro národní prostředí zejména ČSN EN 13187 připouštějící dva základní typy termografické zkoušky:

  • k ověření celkového chování budov nových či po rekonstrukci;
  • k potvrzení výpočtů, při mezioperační kontrole, atd. (zjednodušená).
budova jako termogram

Nezbytnou je hluboká znalost fyzikální podstaty vzniku teplotních polí či jejich anomálií, nehomogenit zjištěných teplotních polí ve zkoumaných objektech dle oblastí použití (m.j. budovy, elektroenergetika, vybrané a specifické průmyslové aplikace včetně zdrojů či tras přepravy médií majících charakter nositele tepelné energie, speciální aplikace z kategorie medicíny, zemědělství, bezpečnosti, požární ochrany, umělecké, atd.) a je zpravidla sekvencí následných úkonů specialistů pro danou oblast.