Termografická diagnostika |
Termografická (termovizní) diagnostika je analyzování výskytu zjištěných teplotních polí na povrchu látek a zejména jeho nehomogenit ve vztahu k jejich očekávaným či porovnatelným účinkům. Proces diagnostiky (analýza termogramů ve vztahu k očekávanému či srovnatelnému rozložení teplotních polí) je disciplínou, jejímž nutným základem je kvalitní a věrohodné snímkování objektu zájmu (pořízení termogramů) a doplněné o odborné hodnocení zjištěných skutečností v kontextu očekávaných (tj. projektovaných, schválených, obecně platných, atd.), když užívanou metodickou základnou je pro národní prostředí zejména ČSN EN 13187 připouštějící dva základní typy termografické zkoušky:
Nezbytnou je hluboká znalost fyzikální podstaty vzniku teplotních polí či jejich anomálií, nehomogenit zjištěných teplotních polí ve zkoumaných objektech dle oblastí použití (m.j. budovy, elektroenergetika, vybrané a specifické průmyslové aplikace včetně zdrojů či tras přepravy médií majících charakter nositele tepelné energie, speciální aplikace z kategorie medicíny, zemědělství, bezpečnosti, požární ochrany, umělecké, atd.) a je zpravidla sekvencí následných úkonů specialistů pro danou oblast. |